Last Friday Night

V pátek jsem teda šla naposled do školy. No, byl to fakt divnej pocit, procházet se po těch poloprázdných chodbách (hodně lidí už do školy prostě nešlo) a říkat si, že se tam možná už nikdy nepodívám (kdo ví..). Loučila jsem se se svými profesory, přičemž nejvíce času jsem byla s Dr. Maynesem. Fotili jsme se, povídali si a tak prostě. Taky jsem se loučila se spolužáky, do smíchu mi vážně nebylo. Škola skončila kolem poledne, kdy pro mě, Nathana a Pim přijel Jay. Když jsem šla k autu, najednou se tam objevila Lindsey (ze socceru). Měla jsem šílenou radost, protože jsem myslela, že tu už zrovna neuvidím. Hned ke mě utíkala a nastalo hooodně dlouhý loučení. Nathan mi pak v autě řekl, že nechápe, jak jsme se mohly tak strašně dlouho objímat, že myslel, že mě Lindsey asi udusí :D
Potom nás Jay zavezl do Sandhillls, kde jsem jen s Pim šla na náš poslední společný oběd do našeho oblíbeného Red Bowl. Tam mi to ani nepřipadalo, že to bylo naposled, prostě jsme se bavily tak, jako vždycky. Po jídle jsme šly ještě asi do dvou obchodů, kde jsem koupila dárky klukům, protože v červenci měli narozeniny, tak jsem jim to dala trošku s předstihem.
Pak jsme šly ještě do Yogen Fruz, kde je to úúúžasné. Mají tam strašně dobré ovoce s jogurtem, což jsem si dala. Pim měla myslím nějaký koktejl. Někdy odpoledne pro nás přijela host mum Pim a zavezla nás domů.

V tu dobu jsem byla trošku nervózní, protože mi z účtu nestrhli peníze za letenku z Atlanty do Dallasu, ale peníze za letenku z Columbie do Atlanty mi strhli. Teď už si nepamatuju, jestli jsem tady přesně popisovala, jak jsem je šíleně dlouho po telefonu kupovala, ale tak to je stejně celkem jedno. Řekla jsem teda Mary a Jayovi, že mi to nějak nesedí a že tam radši zatelefonuju, ať se z toho pak nejsou žádné problémy. Tak jsem šla telefonovat s Deltou Airlines. 

Telefon mi zvedla nějaká paní, která měla šíleně nepříjemný hlas a celkově byla taková dost odměřená. Nadiktovala jsem ji všechny údaje, co po mě chtěla a čekala jsem (jak už je to při telefonátech s Deltou zvykem.). Paní mi potom oznámila, že letenku do Dallasu mám zarezervovanou, ale nezaplacenou. Tak jsem jí říkala, proč mi teda ty peníze za tuhle letenku nestrhli a za tu druhou jo, že jsem to nechtěla rezervovat, ale rovnou koupit. Ona prý, že neví a že je to můj problém. Tak to jsem jí řekla, že to jen můj problém asi nebude, že já jsem nikomu neříkala, ať mi strhne peníze jen za jednu letenku, kterou jsem kupovala současně s tou druhou. Ženská jen mlčela, super. Tak jsem se ji ptala, kolik ta letenka stojí teď, dva dny před odletem. Když mi to řekla, málem jsem spadla (i když jsem vlastně neměla kam, protože jsem seděla na posteli..). Původně letenka stála něco kolem 3 500kč, pokud se nepletu a v tu danou chvíli se cena vyšplhala asi na 14 000kč. Ženská mi nehodlala s ničím pomoct, protože přece "But it is only your problem, sorry!" a já jsem ze sebe nenechala (s prominutím) dělat debila. tak jsem to položila a šla jsem do pracovny, kde byl Jay s Mary. Když mě Mary viděla, hned ji bylo jasné, že něco není v pořádku. Byla jsem z toho šíleně vynervovaná, úplně mi bylo špatně, fakt. Tak jsem jim všechno klepajícím se hlasem řekla. Jelikož oni věděli, jak to s těmi letenkami bylo a tudíž věděli, že za to opravdu nemůžu, Jay hned vytočil nějaké super tajné číslo na svého leteckého poradce (má nějakou tu zlatou kartu u Delty jak pořád cestuje..). Tomu všechno řekl a milý Oskar, tak se ten pán jmenoval, slíbil, že se mi pokusí pomoct. Prý šel mluvit s nějakou jeho nadřízenou, která všechno zamítla a řekla, že mi pomoct nemůže, že budu muset zaplatit těch 14 000kč. To už jsem byla úplně bledá bych tak řekla :D
Milý Oskar to ale nevzdal a řekl, že tu ženskou "objede"a půjde ještě za nějakým vyšším nadřízeným. Ten všechno pochopil, řekl, že oni můj rozhovor a rozhovor toho pána, který mi ty letenky prodával, můžou najít a  zjistit, kdo má pravdu. To se mi ulevilo, protože jsem věděla, že prostě tu pravdu mám já. Už nevím, jestli si to nakonec vyhledali, ale myslím, že ani ne. Ani se nedokážete představit, jak se mi ulevilo, když mi Oskar řekl, že mi letenku dají za tu původní cenu, tedy 3 500 kč. Uff!
Pak tam byly ještě nějaké menší problémy, takže náš telefonát trval strašně dlouho, ale to už jsem věděla, že všechno bude v pohodě, tak mi to bylo absolutně jedno.

Mezitím jsem dostala zprávy od své rodiny, která už dorazila do Atlanty, kde jsme se v neděli měli sejít. Tak jsem byla strašně ráda. To už bylo tak kolem půl sedmé asi. Kolem čtvrt na osm mě Jay zavezl k jezeru, kde byla párty mé kamarádky Veroniky. Tyyyjo, představte si takové ty baráky u jezera z amerických filmů, kde se vždycky konají takové ty velké párty. Takhle to tam fakt vypadalo, byla to fakt krása :)

Byl tam nějaký DJ, strašně lidí a jídla. Já jsem byla s kamarády většinu času u jezera, kde byla fakt sranda. No, taky tam dvakrát přijeli policajti, ale dobrý :D Bylo tam pár dospělých, kteří měli piva, ale nikdo, kdo neměl 21 let, se alkoholu fakt ani nedotkl. Kolem jedenácté už všichni pomalu začali odjíždět, takže zase nastalo loučení..

Já jsem odjížděla asi těsně před půlnocí a už ani nevím, jestli jsem pak doma šla přímo spát, nebo jestli jsem se ještě balila..Utahaná jsem byla ale pořádně :)