Balení

..bylo strašný! Fakt hrozný! Fakt bych si to nechtěla zopakovat.

Když jsem odjížděla z Čr, do kufru jsem prostě nacpala nějaké věci, které jsem pak postupně vytahovala, jelikož jsem kufr měla moc těžký. Tak jsem to dělala do té doby, než mi tam zůstalo to, bez čeho jsem odmítla odjet. A to jsem se začala balit den před odjezdem.

Jenže tohle bylo naprosto jiný, protože jsem bez většiny svých věcí odmítla odjet a tak jsem musela všechno nějak pobalit.
Nejdřív jsem si ve Walmartu koupila asi za $70 druhý kufr a kdybych mohla, koupila bych si i třetí. Jenže kvůli dalšímu cestování s rodinou třetí kufr nepřipadal v úvahu. Takže jsem to musela nějak zvládnout bez něho.
Balit jsem se začala tak asi dva týdny před odjezdem. Ne, vůbec to nebylo brzo. Všechno jsem postupně vyprala a tak nějak třídila. V pokoji jsem měla naprostý chaos a ten já fakt nesnáším. Nějaká trička a tak jsem pak i balila do ziploc obalů (ty určitě znáte, tady tohle), z kterých jsem vytlačila vzduch = více místa. Ale pak jsem se i na to trošku vykašlala..
Když jsem viděla záplavu věcí, kterou jsem měla pobalit, vážně jsem byla celkem nervózní, jak to všechno zvládnu. Potom jsem si jednou odpoledne po škole na poště vyzvedla 3 krabice. Za krabice zaplatíte určitou cenu a můžete ji plně nacpat věcmi s vrchním limitem 20 liber. No jo, ono se to řekne, ale ty krabice nijak veliké nebyly. Takže jsem do nich začla cpát hlavně malé těžké věci a také různé dokumenty a školní pomůcky. Ke každé z nich jsem taky musela vyplnit nějaké papíry, prostě otrava. A to ani nemluvím o tom, kolik poslání jedné krabice do Čr stálo. S pojištěním kolem $65 :/.. ale co se dalo dělat. Den před odletem jsem jela krabice poslat a jelikož jsem stále měla hodně věcí, naplnila jsem si jimi jednu tašku, kterou jsem vzala s sebou na poštu. Tam jsem to přeskládala do další krabice, takže nakonec jsem musela poslat krabice čtyři. Úplně náhodou jsem na poště potkala nějakého výměnného studenta z Francie, který domů také posílal krabice :)
V Jižní Karolíně jsem stejně ale nějaké věci nechala. Veškerou kosmetiku a v tu chvíli nepotřebné věci, které jsem si pak stejně mohla koupit při cestování s rodiči, jsem dala Mary, která to pak nejspíš zavezla do Goodwill (místo, kam darujete věci, které se pak dávají těm, co je potřebují). Něco jsem taky dala Pim, která odlétala týden po mě a ta něco z toho dala i své host sestře. Já se straašně nerada loučím se svými věcmi, ale když vím, že to někomu poslouží a udělá radost, je to o hodně lepší :) Takže jsem tam taky nechala dvoje boty, kalhoty a nějaká trička. Už jsem to stejně prostě neměla kam dát. Oba dva kufry jsem měla na váhu naprosto přesně 50 liber, příruční zavazadlo jsem měla naprosto naplněné těžkými věcmi (to vám nikdo neváží, stačí jen to, že příruční zavazadlo splňuje předepsané rozměry..) a na letiště jsem jela se dvěma nejtěžšími mikinami v ruce. Ty mi v zimě sloužily jako zimní bundy :D No tyjo, ještě že jsem si nemusela kupovat moc těžkého zimního oblečení..To už bych fakt nevěděla, kam to dát.

Tohle balení trvalo fakt strašně dlouho a byla jsem z toho dost ve stresu. Bylo to taky díky tomu, že jsem odlétala dva dny po skončení školy a tak nějak jsem se snažila co nejvíc si užívat poslední dny. Takže to dopadlo tak, že jsem se prostě balila po nocích. Ani nechtějte vědět, jak strašně nevyspaná a vyčerpaná jsem z Jižní Karolíny odjížděla. To balení bylo ale taky celkem smutný. Uvědomovala jsem si, že mi končí jedna ze zatím nejzajímavějších etap mého života.. Při balení různých věcí se mi vybavovaly zážitky a vzpomínky, které jsem za celý ten rok získala... Co Vám mám povídat, to byste si asi každý museli sami zažít.