Stop the Hunger

Tyyjo, ten víkend zas teda pěkně utekl..

V sobotu jsem se byla (konečně!) ostříhat. No to byla strašná sranda :D Jsou tady totiž dva typy kadeřnictví - pro black people a pro caucasians. Black people totiž mají totálně jiné vlasy a hlavně se o ně musí naprosto jinak starat. Což je taky celkem dost zajímavý, jak jsem se to tady zpozorovala, ale že by se mi o tom zrovna  (teď) chtělo psát, to ne.
Našla jsem si jeden salon v Sandhills. Je to vlastně takový řetězec po celé Americe, ULTA se to jmenuje. Všechny kadeřnice jsou tam bílé pleti, jen jedna byla tmavé pleti. A hádejte, kdo mě stříhal? :) S. byla z nějakého ostrova v Karibiku a tyjo, strašně jsem se s ní za tu dobu zasmála :D Pořád jsme si povídaly a tak, prostě byla strašně vtipná. Beztak to mám ostříhané nějak křivě kvůli tomu, jak se pořád smála :D Když jsem z toho salonu vylezla, byla straaašná bouřka. Takže jsem šla do Panera Bread, kde jsem si dala typický jižanský Sweet Tea. Odtud mě si mě pro mě přijela má celá náhradní rodinka a jeli jsme na večeři do San José. Tam jsem si dala jak jinak než kuřecí salát s krevetami a jako vždy to byla mňamka :)
Doma se pak všichni dívali na jakousi kriminálku, což se mi nechtělo, tak jsem se nejdřív dívala baseball - Red Sox v. Yankees a pak taky na Matildu, což je film, kterej se mi strašně líbil, když jsem byla menší. Tak jsem byla ráda, že jsem to mezi těmi stovkami programů objevila :) Nakonec se ke mě přidali i kluci a dívali jsme se na to až skoro do půl dvanácté, kdy už jsem málem usínala. Pak jsem ještě měla strašně vtipnej telefonát, kterej mě tak probudil, že jsem nemohla usnout až málem do dvou. Takže vstávání do ranního kostela bylo vážně super..

V kostele to byla pohoda, jako vždy. Minulý týden jsem tam nebyla, ale předminulý týden jsme měli trošku jiný program. Jedna paní byla v dubnu na misi v Ugandě, kde pracovala s dětmi, takže nám o tom celou hodinu a půl povídala, promítala nám fotky a videa. To zas bylo všude slz. Ale krásný :)
Doma jsem pak volala celkem dlouho domů, zatímco kluci se byli ostříhat. Mladší bratr se vrátil hodně nespokojenej, protože prý řekl, že to chce ostříhat na inch a půl a že není možný, že tohle fakt je inch a půl. Prý si v tom holičství vzal i pravítko a měřil to: D Každopádně z toho tady byl rozruch :)
Kolem čtvrté pro mě přijela kamarádka z cross country a kostela Kelly s její maminkou a jely jsme společně  do jednoho kostela v centru. Tam jsem si tak trochu splnila jeden sen :) Vždycky se mi totiž líbilo, jak v těch amerických filmech jsou takové ty jídelny, kde se podává jídlo bezdomovcům. Takže jsem si to konečně zkusila na vlastní kůži.
V kostele byla ooobrovská jídelna, kde jsme na večeři podávali nějaké masové kuličky, zelí (nebo něco na ten způsob), brambory, housku a cookies. Můj úkol byl na všechny talíře dát cookies a housky. Bylo tam strašně moc lidí, takže jsme se až do šesti nezastavili. Celkem jsme "nakrmili" kolem 100 lidí!
Každý, kdo si přišel pro jídlo, musel ukázat nějakou kartu, kterou dostal už dříve. Bylo mi vysvětleno, že prý všichni museli projít nějakou kontrolou, jestli to jídlo opravdu potřebují a tak. Také tam byli dva policisté, kteří všechny kontrolovali - prostě kontrola jak na letišti. Na záchod se smělo jen po jednom, taky to bylo hlídané. No prostě žádná sranda.
Akorát to bylo takový celkem smutný no - hlavně když jsem tam viděla takového maličkého chlapečka. Ale...cítila jsem se fakt užitečná a to je pocit k nezaplacení. Navíc je to obrovská a neskutečně zajímavá zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. A taky se mi v hlavě zrodil jeden geniální plán :)