Sobota

Vstávat jsme musely v sedm, abychom jsme se stihly nachystat. Nakonec jsem vstala o půl osmé, takže jsem pak měla co dělat, abych to i se sprchou stihla do srazu na snídani, který byl v osm.

Snídaně se ovšem nedala srovnat se snídaní v Krystalu :D Tady bylo naprosto všechno. Dala jsem si nějaké cereálie s jogurtem, straaašně moc ananasu a jahod a jakousi housku. Ovšem nestíhala jsem mrkat, co si dala Sigourney:D Naložila si plnej velkej talíř míchaných vajíček, ke kterým si dala dost slaniny, tak jsem jí říkala, že jestli to sní, je fakt dobrá. Ona to fakt snědla, čímž mi naprosto vytřela zrak:D

Potom jsme šli zase do kaple, kde jsme hráli skvělou hru. A vůbec, všechny hry byly dost dobrý. Všichni vedoucí Youth Group jsou totiž strašně mladí, tak kolem 25let, takže jsou občas celkem dost šílení J

Při první hře se vybrali dva dobrovolníci, které se celí omotali lepící páskou. Potom jsme byli rozděleni do dvou týmů. Každý dost trošku různých bonbonů a potom jsme to museli házet na toho omotaného dobrovolníka. Na kom bylo po vypršení času nalepeno nejvíc bonbonů, vyhrál. Byla to celkem sranda. Všude lítali žvýkačky, lízátka, bonbony a to prosím v kapli  :D Nakonec to vyhrál můj tým. Potom jsme si pustili další část videa, které natočila Youth Group, na což navázala další „kázání“. To trvalo tak půl hodiny. Potom jsme ze země posbírali všechny bonbony,které jsme si mohli sníst. Pak jsme všichni zase naskákali do transportérů a jeli jsme hrát frisbee. Myslela jsem, že když jedem auty, bude to celkem daleko. Vůbec, Amerika = cesta trvala asi minutu :D Frisbee byla celkem nuda. Tak jsme si pak s pár holkama sedli na okraj k lesu a povídaly si. Když píšu s holkama, myslím holčičkama :D Bylo jim tak 11-13 let. Ale sranda. Byly strašně zvědavé a pořád chtěly vědět něco o ČR. Strašně jsem si tam oblíbila dvojčata Darby a Lexi, pro které jsem byla strašně „exotická“, takže si mě pořád chtěly fotit, aby se mohly ostatním chlubit, že mají fotku někoho z ČR :D

Po frisbee jsme zase naskákali do aut a jeli jsme zpátky. Měly jsme asi půl hodiny času, tak jsem si na chvilku lehla. Byla jsem strašně unavená – a nejenom já, byli jsme unavení naprosto všichni. Usnula jsem asi na deset minut, potom jsme musely jít na oběd. To zas byl americký oběd = žádné teplé jídlo, jen sedviče.

Hned po obědě jsme opět naskákali do transportérů a jeli jsme zase tak minutu k lanovému centru. Tam jsme strávili asi tři hodiny. Já jsem nakonec nikam nelezla, jelikož se moc dobře znám. Za to trápení by to nestálo - čím jsem starší, tím mám větší strach z výšek. Bylo to strašně moc vysoko a asi to "stálo za to", jelikož se pár lidí radši vrátilo dolů a pár lidí si tam nahoře i pobrečelo. Někdo na tom byl asi dost špatně – když se vrátila Mary Grace, byla trošku mokrá. Dráhy měly dvě patra a v každém patře takový malý domeček. Mary Grace stála na tom spodním patře, když na ní začlo něco téct z patra nad ní. Byla celkem znechucená, takže se pak hned jela osprchovat. Tak si domyslete, co to bylo. Bavila jsem se tam s Maxem. Spolu s ním a s Kaylou jsme jediní z Ridge View. Ptala jsem se ho, co na tu školu říká. Řekl mi přesně tohle : „Věřím, že ti, kteří rádi hulí trávu a nosí kalhoty u kolen, můžou mít Ridge View rádi.“ Do toho se přidala Mckenzie, že na té škole jsou samí gangsters a zlí lidé. Všimla jsem si. Takže další zajímavost.

Z lanového centra jsme jeli zpátky. Měli jsme tak hodinu volno. To jsem nedělala vcelku nic. V šest jsme šli na večeři. Byli zase švédské stoly. Bylo tam strašně moc masa, což mě zrovna nelákalo, podle ostatních to stejně ani moc dobré nebylo. Tak jsem si dala aspoň bramborovou kaši. Byli v ní kousky něčeho neidentifikovatelného a když jsem to ochutnala, bylo to celkem ostré. Pak mi ostatní řekli, že je to kůže z nějakého masa. Mňamka no. Tak jsem si pak radši namíchala salát a jako dezert jsem měla Apple Pie. Jeden kluk měl narozeniny, tak mu vedoucí dali ooobrovský dort a všichni jsme mu zazpívali. Dort se pak rozdával, ale my se S. jsme si nedaly, jelikož nás americké dorty nějak neoohromily.

Po večeři jsme šli zase do kaple, kde se hrála další hra. Vybrali se tři dobrovolníci, kterým se daly na čelo cookies. Dobrovolníci pak museli různými mimickými pohyby docílit toho, aby cookies bez pomocí rukou snědli. Vypadala to celkem vtipně a nakonec se to jedné holce podařilo.

Potom jsme měli další půlhodinové „kázání“. Pak jsme zpívali písničky. To se mi vždycky dost líbí. Je to vlastně takové karaoke, jelikož se text promítá na plátno. Některé písničky dokonce znám. Není to nic, jak v kostele v ČR.

Nicméně od této chvíle nevím, jak to mám popsat. Je celkem těžký, psát jsem svoje pocity, když vím, že vás to čte docela dost a většinu ani neznám. Popravdě řečeno, ani se mi to moc psát nechce. Jenže zas nechci, aby to všechno vypadalo tak snadně a růžově. Na blogu loňských exchange studentů jsem moc takových osobních pocitů nečetla, takže jsem si říkala, že to všechno nemůže být tak těžké. Je to těžší, než jsem si myslela. 

Teď byste si zase mohli myslet, že se tady mám špatně. Říkám, je fakt těžké tak o všem psát. Každopádně jen chci, abyste věděli, že sem v žádném případě nepíšu všechno…

Ale tak to jsem zase trošku odběhla od tématu.

Prostě mi tam v tu chvíli začalo být po psychické stránce tak trošku hůř..

Když jsme dozpívali, každý jsme dostali svítící náramek a šli jsme k táboráku. Myslela jsem, že to bude fakt normální táborák, ale vůbec. Seděli jsme v kamenném venkovním divadle, na tom pódiu byl takový jakýsi velký gril, kam se dalo trošku dřeva. Oheň z toho byl, ale žádný táborák, na který jsem zvyklá.

Dvojčata Darby a Lexi mi trošku zlepšily náladu, protože jsem si s nimi udělala svůj první S´more. S´more je ve zkratce „some more“, což znamená, že když si dáte jeden, budete chtít pořád další a další. Opekli jsme si nad ohněm Marshmallow, který jsme si pak dali mezi dvě sušenky a ještě jsme to přikryli čokoládou. Bylo to dost sladké, ale taky dost dobré. Takže jsem si dala some more :D Juleyne, manželka Marka – vedoucí Youth, mi řekla, že má nejradši, když je Marshmallow úplně černý. Tak jsem to zkusila. Dala jsem Marshmallow úplně do ohně, až mi začal hořet :D

Normálně to fakt bylo ještě lepší – i když asi ne moc zdravé J Pak se tam se mnou nějakej kluk začal hádat, že to nemůže být dobrý. Jelikož mě pořád pronásledoval a nechtěl přestat, udělala jsem mu jeden černý s´more. Haha, musel mi dát za pravdu J Potom se začlo dělat Mountain Brew, což vypadalo dost nechutně. Byli to dva hrnce plné vody a tak třiceti zamotaných čajových sáčků, všechno zalité nějakým sladkým mlékem a skořicí. No nevypadalo to lákavě. Potom každý dost do kelímku, já jsem to sice ochutnala, ale jak říkám, nic moc.

Pak jsem chvilku seděla se Sigourney a ostatníma a špatná nálada byla zpět. Všichni jsme byli tak nějak zamlklý, moc jsem je neposlouchala, ale říkali si nějaké smutné historky.

Potom Sigourney zmizela. Když jsem ji šla po chvilce hledat, našla jsem ji za takovou budkou. Sigourney brečela, byla u ní Nicole, její host sestra, která ji uklidňovala. A já jsem si uvědomila, že tady není naprosto nikdo, kdo by pro mě udělal to samé. Možná vás to překvapuje, ale je to tak.

Zbytek večera nebudu popisovat. Bylo tam moc slz.