Pátek

Pátek ve škole byl strašnej. Co strašnej, otřesnej!

Všechny hodiny byly šílený (kromě US History, kde jsme se dívali na film). V angličtině jsme absolutně nic nedělali, tak jsem se aspoň snažila dodělat study guide, abych toho neměla moc přes víkend. Po chvilce jsem to ale vzdala, byl tam takovej blázinec, že se to nedalo. V Dance jsme dodělaly tanec, Ms. Harrison pak na chvilku odešla a řekla nám, ať si po skupinkách vymyslíme na osm dob nějaké pohyby s rukama. Zase jsme nic nedělaly, jelikož holky si hrály na nějakej „Strip Club“. To bych vám fakt přála vidět teda..

V latině celkem nuda, ale aspoň tam byli lidi v pohodě. Co mě ale nejvíc naštvalo byl Shadman na obědě.

Shadman se v srpnu přistěhoval z Bangladéše. Moc toho kluka nechápu. Pořád mi říká, jak se strašně snaží „hubnout“, a proto pořád jí pizzu.. Když si k tomu jednou dal ještě nějaký brambůrky, tak jsme mu řekla, že takhle nemá chlapec šanci. To se na mě blbě podíval a začal mi vykládat, že ty brambůrky jsou pečené a proto jich může jíst hodně. Ok.

Fotbal trénujeme na hřišti vedle kluků, takže na sebe vidíme. Jak jsem ve čtvrtek musela po hodině přestat, jen jsem se dívala na techniku, kterou se učily holky. Pak jsem se taky chvilku dívala na kluky a viděla jsem Shadmana, jak tam podvádí při klicích, no tak strašny kliky nedělám ani já. Jeho sprint se rovná joggingu ostatních. Jelikož se mu Figo směje, že fotbal trénuje hůř než holky, já jsem mu už nic říkat nechtěla. I když bych mu klidně mohla srazit hřebínek, jelikož si asi myslí, že je strašnej borec. Ale proč bych to dělala.

Jenže milý Shadman mi v pátek ve frontě na obědě vyrazil dech:

Shadman: „Viděl jsem tě včera na tréninku.“

Já: „Jo, já tebe taky.“

Shadman: „Tys tam ale jen seděla a nic si nedělala.“

Já: „První hodinu jsem hrála, pak jsem přestala. Už toho bylo na ten kotník dost.“

Shadman: „Já bych se na ten kotník vykašlal a hrál bych.“

Já: „No víš, nechci to riskovat.“

Shadman: „Já bych hrál, i kdybych měl berle.“

Já: „Jo, jasně..“

Shadman: „Jen ses ulívala. Já bych hrál i tak.“

Teď už jsem začala být celkem naštvaná.

Já: „No viděla jsem, jak strašně si "makal".“

Shadman: „Makal! Jen se ulíváš. Musíš tvrdě trénovat.“

Já: „Budu si dělat co chci a vůbec, už o tom nechci mluvit.“

otočila jsem se a začala jsem se bavit s bláznivou Bonitou.

Shadman: "Já bych hrál. Tobě se prostě jen nechce, ulíváš se.“

Já: „Nech toho.“

Shadman: další blbý kecy, už vás tím nechci nudit

Já: „Ok, klidně si tady povídej, nebudu tě poslouchat.“

Shadman: „Zlobíš se? Jsi naštvaná?“

Já: „Jo!“

Pak do mě cosi ještě mlel, málem jsem mu vrazila. Naštěstí jsem pak mohla přeskočit celou frontu na oběd a vzít si salát, tak jsem se ho zbavila. Stejně si za chvilku sedl k našemu stolu. Měla jsem z toho pěkně blbou náladu. Vám to možná tak hrozny nepřijde, moc se to nedá popsat. Mě to fakt ve spolupráci s mýma super spolužákama zkazilo celej den. Když přijela Mary, ptala se mě, jakej jsem měla den. Tak jsem ji řekla, že špatnej. Ve hodně velké zkratce jsem ji řekla o vyučování a tak. Potom jsme jeli domů, kde jsem byla deset minut a hned jsme jeli k Sigourney.

Popravdě řečeno se mi nikam vůbec nechtělo, jelikož jsem měla fakt dorost špatnou náladu. U Sigourney mě Mary předala Alině, host-mum Sigourney, která nás odvezla za Dougem, jejím manželem. Ten nás – já, Sigourney, Nicole (host-sister S.) a Mary Grace (kamarádka Nicole) naložil do trucku a jeli jsme ke kostelu.

Youth Group, kam chodí Sigourney, se spojila s další Youth Group a uspořádali tento výlet do Severní Karolíny. On to nebyl výlet, ale spíš něco jako „duchovní obnova“, takže jsem se vůbec nedivila, když mi S. volala, ať si vezmu Bibli. Stejně mi ji nakonec vzala Nicole, protože já ji jaksi nevedu.

Myslela jsem, že to bude celkem nuda a možná taky trošku vymývání mozku, ale po tomhle víkendu můžu říct, že to nic takového nebylo.

Kolem půl šesté jsme byli rozřazení do asi osmi transportérů. Já a S. jsme naštěstí byly spolu. Cesta trvala asi tři hodiny, ještě jsme taky zastavovali na večeři v McDonalds. Já jsem si nechala peníze v tašce, která byla v přívěsu u auta Douga, který jel jinou cestou. Takže nám nakonec Sigourney oběma koupila parfait – takový maličký jogurt s ovocem.

Cesta byla strašně dlouhá, úplně jsem po tom „nedospaném týdnu“ usínala. Na místo jsme přijeli tak kolem půl jedenácté. Jelikož to bylo v horách, byla tam strááášnáááá zima. Takže jsem si oblíkla dvě mikiny. Museli jsme venku čekat na rozřazení pokojů. Potom jsme si se S. dali věci do pokoje, kde byla nechutná zima, tak jsme hned nažhavily topení. Pro zasvěcené: Dalo by se to srovnat s Krystalem v americkém stylu :D

Jelikož už bylo pozdě, myslela jsem, že už nás nechají jít spát, ale vůbec. Museli jsme jít ještě do nějaké obrovské kaple. To ani nebyla kaple. Byla to obrovská místnost v hotelové budově. Jediné, co připomínalo kapli, byl kříž na stěně.

Tam nás všechny přivítali, podívali jsme se na dost vtipné video, které natočili členové Youth Group. Tématem tohoto výletu byli Zombie, takže se to vázalo na to. Potom Hunter, vedoucí té druhé Youth Group, začal vyprávět dlouhou, ale dost vtipnou story. Na to navázal takovým menším kázáním, které se ale nedalo srovnat s kázáním, které slyším každou neděli v kostele. Tohle bylo dost vtipné a prostě tak ze života. Pak jsem si zazpívali pár písniček a o půl jedné jsme se dostali zpátky do pokojů. My jsme si pak s S. ještě povídaly. Dozvěděla jsem se hodně věcí. Například jsem se bavili o naši koordinátorce. Byla jsem celkem překvapená... ani nevím, v kolik jsme usnuly.