I´m so tired of being tired

V pondělí jsem si říkala, že sem musím napsat. Nestíhala jsem a šla jsem spát až kolem jedné. Takže nic.
V úterý jsem si říkala, že sem musím napsat. Nestíhala jsem a šla jsem spát až kolem půl druhé. Takže nic.
Dneska jsem si říkala, že sem konečně musím napsat. Nestíhám a půjdu spát kolem jedné. Ale píšu :)

Zase jsem před den přesně věděla, o čem musím napsat, ale teď už mi to v hlavě tak nějak moc nepracuje, takže toho zas hoooodně pozapomenu.
No, prostě...NESTÍHÁM, absolutně NESTÍHÁM! A vůbec to není tím, že bych seděla v knížkách a učila se na zkoušky a testy, které mám před sebou (některé už teda za sebou). Vůbec se totiž jaksi neučím. Jediné, co dělám do školy, jsou domácí úkoly. Nejvíc mi dává zabrat chemie, protože jsme dostali zadanou ještě jednu seminárku, kterou jsem dneska konečně dopsala. Vybrala jsem si téma o burákovém másle :D Jediné takové celkem lehčí téma, co bylo na výběr. Měla jsem štěstí, že jsem si vylosovala pořadové číslo tři a tak jsem si mohla z témat vybrat jako třetí. Fakt tam byly strašný šílenosti a vůbec nechápu, kde bych ty věci hledala. Takhle jsem se na té seminárce pěkně vyblbla. Hlavně na prezentaci :D A vůbec, Dr. Maynes je pro mě jako kamarád, dneska jsem si na něho vymyslela jednu srandu. Jestli se mi to povede, tak to sem pak napíšu :)
Taky tady zařizuju strašně moc věcí a pořád si říkám, že už bych se vážně měla začít balit. Ale nějak mi to prostě nevychází.
Včera sem naposled přijela moje koordinátorka. Díkybohu naposled. Nechci být moc škaredá, ale s touhle dámou bych si vážně nerozuměla. Dokonce ani těm psům se nezdá. Když přijela, tak strašně na ní štěkali, že jsme je museli vyhnat do toho vedra venku. Zeptala se mě jen na to, co mi bude chybět, co mi dělalo největší potíže, co se mi líbilo a tak. Celé to trvalo asi 10minut. Teda, se mnou se bavila 10 minut, dalších 15minut mluvila o sobě. Super. Na závěr zas byla trošku drzá, fakt už jsem zatínala pěsti a přála si, až konečně zmizí. Nakonec mi řekla, ať s ní jdu před barák, kde se mě zeptala, jestli chci ještě něco sdělit. No té určitě. Tak jsem jí řekla sbohem, že jsem jí ráda poznala a fakt jsem byla šťastná, že jsem za ní mohla zabouchnout ty dveře s vědomím, že už ji v životě neuvidím. To, že jsem jí ráda poznala, je vážně pravda, protože mi dala strašně moc zkušeností a tak trochu jsem se naučila, jak se prostě "nedat". Ale takoví lidé by tuhle práci dělat neměli. Jen při psaní tohoto odstavce a při pomyšlení na tu ženskou jsem zas pěkně naštvaná. Na ní jsem teda vážně štěstí neměla. Hned potom jsem musela jít ven, abych mě ta blbá nálada přešla. Pokud jste moje stížnosti vůči této osobě dočetli až do konce, gratuluju..

Venku ale o nic lepší :D Vedro jak v sauně, tak 38C, vlhkost ani nevím kolik procent, ale určitě dost. Víte, čemu už vážně říkám "vedrové zoufalství"? Když jsem včera jen vyšla z domu, byla jsem venku minutu a už jsem zdrhala pod zapnuté zavlažování naších sousedů přes pár domů, abych se osvěžila :D
Pak jsem se teda zkoušela rozběhnout, běžela jsme tak deset metrů a pak jsem to vzdala. To se fakt nedá :D Ještě minulý týden  venku běhalo celkem dost lidí - nebylo tak vedro a vlkho, teď absolutně nikdo. No, naprosto nechápu, jak jsem mohla zvládnout cross country.
V pondělí jsem taky měla tu zkoušku z US History. Je to zkouška EOC=End of Course, kterou nesestavuje učitel, ale school department (nevím, jak se to překládá, mozek fakt nepracuje a taky spěchám). Test jsme dělali na počítačích a bylo tam tak 56 otázek. No, bylo to neskutečně těžký, asi nejtěžší test, co jsem tu kdy psala. A ani si nemyslím, že to dopadlo nějak dobře. Ale nevadí.
Teď se mi úplně zavírají oči, vážně.
Ale vzpomněla jsem si na jednu "srandu". Kdo čte můj blog pravidelně, asi ví, že moje hodina angličtiny je vždycky šílená. Připadám si tam jako v blázinci. Ani minulý týden tomu nebylo jinak. Jeden kluk se tam s jednou holkou začal dohadovat, kdo nosí "víc značkový" oblečení. Fakt ale, hádka jak to prase s prominutím :D Dokonce do toho musela zasáhnout Ms. Lea a řešilo se to tak dvacet minut. Ti dva byli tak agresivní, že se jich Ms. Lea ptala, kterým směrem jdou do své další hodiny, že kdyby měli stejnou cestu, bude muset jít s nimi, aby se něco nestalo. Blbost prostě. Minulý týden mi Ms. Lea říkala, že ví, že na tu třídu asi nikdy nezapomenu. Tak jsem jí (s úsměvem) říkala, že to teda v žádném případě. Ona na to jen: "I´m so sorry, Katerina. I´m soooo sorry!" :D No, ta třída mi toho taky dala hodně, ale to se prostě nedá popsat.

Jinak co teď celkem proletělo školou - včera se nějaký student z Ridge View pokusil zastřelit svou přítelkyni (ne ve škole, v nějakém domě u školy). Přítelkyni postřelil, potom spáchal sebevraždu. Dneska jsem se o tom  bavila s Claire a ta mi říkala, že se tu (v Columbii) minulý týden staly dva úplně stejné případy. Ach jo.

Dneska sem přijela dědečkova sestra, která bydlí v New Yorku a která se nedávno vyléčila z rakoviny. Těšila jsem se na ni a vůbec mě nezklamala, naopak :) Je strašně hodná, příjemná a hezky se s ní povídá. Dneska jsem si s ní teda povídala jen chvilku, protože jsem měla moc práce, ale bude tady až do příští středy, takže se to napraví.

Teď jsem Vám tady chtěla napsat jednu srandu, co se mi stala dneska, ale už na to fakt nemám.
Připadá mi, že tady z tohoto článku úplně číší unavenost. Asi nejnudnější článek, co jsem napsala.
Třeba sem napíšu zítra a napravím to. Neslibuju.