Na psaní článku už jsem dneska strašně unavená, přijela jsem domů dost pozdě.
Ale napadla mě jedna sranda :)
Prvním třem lidem, kteří mi buď sem do komentářů nebo na můj mail (kajda.k@hotmail.com - tam mi stejně pak musíš napsat tvoji adresu, protože pochybuju, že bys jí chtěl/a psát sem na blog :P) napíšou nějakou srandu (jako třeba nějakou příhodu), pošlu pohled z Washingtonu, D.C., kam jedu v sobotu na jarní prázdniny :)
Tak a teď jsem zvědavá, jestli se někdo ozvete :P
Mimochodem, dneska jsem byla ve dvou hodinách zase napadena plameňáky :D
před 6 dny
3 komentářů:
Tato příhoda se stala nedávno březnového dne. S kamarády jsme byli ve škole a šli jsme z obědu do šatny. Každý oběd dostaneme k jídlu ňáké ovoce a toho dne to byly pomeranče nebo mandarinky. Všichni, až na kamarádku Evu jsme si vzali pomeranče a v dobré náladě došli do šatny. Kámoška Ilča si začala s pomerančem házet až jí spadl na zem a ona vesele zakřičela: "Nééé mě spadl pomrdanč." Eva se na ní zadívala a řekla: "Spíš pomeranč né?" Ilča: "Ne, my máme pomrdanče a ty mrdalinku." Evčin báška se toho hned chytil a začal pořád říkat "pomrdanče a mrdalinky", když se do toho vložil náš pan skvělý školník. Přišel k naší šatně a jelikož byl pátek odpoledne a on chtěl mít zřejmě klid a ne poslouchat naše bujaré veselí, tak rázně řekl: "Tak už nemrdejte a běžte!" Dostali jsme takový záchvat smíchu, ale nakonec jsme stejně odešli a od té doby, kdykoli ho někde vidíme, cukají nám koutky. :)
Já na psaní veselých historek nejsem, nikdy si nic nepamatuju, ale přeju ti krásný pobyt ve Washingtnu :)
děkuju :) jestli chceš, napiš mi na mail adresu, pošlu ti pohled :)
Okomentovat