Thursday + Friday

Ve čtvrtek ráno jsem do chemie přišla trošku dřív, tak jsem tam ještě něco dodělávala. V tom na mě zavolal Dr.Maynes, ať jdu k jeho počítači. No samozřejmě jsem vůbec nechápala, co se děje. Měl tam připravený Google Earth a chtěl, abych mu ukázala, kde bydlím :D Tak jsme tak spolu cestovali do Evropy :) Pak jsem mu ukazovala ještě nějaké obrázky z netu a tak. Hodně lidí jelo na různé exkurze, takže jsme tu chemii měli takovou volnější. Jen jsme dostali pár pracovních listů, na kterých jsme mohli pracovat v hodině.  Vůbec si nepamatuju, o čem jsme se bavili v US Hisory, fak si nemůžu vzpomenout. V Psychologii jsme dostali pracovní listy. Ms. Borowiec řekla, že kdo to vyplní jako první, dostane „case study pass“ = nebude muset dělat žádné úkoly. Tak jsme se do toho pustili. Všechny otázky měly být v kapitole 11 a odpovědi se psali do takové křížovky. Upřímně řečeno, mě to bylo nějak jedno, protože „case study“ mě baví a není to žádná práce. Bylo to strašně těžký, takže to postupně lidi vzdávali. Nakonec jsme na tom pracovali už asi jen čtyři. Ms. Borowiec nám pak oznámila, že se na nás pokusila o takový test, že ten pracovní list je z více kapitol, než jen z 11. Testovala to, kdo se nechá strhnout davem (jakože když něco řekne, že nebude pokračovat, přidá se další a další a další..) a že některé otázky nemůžeme odpověď správně, protože by se do té křížovky nevešly. Takže tu křížovku vlastně neměl šanci nikdo vyřešit. No super :D Pak jsme se dívali na hru Clemson Basketball Team v NCAA - National Collegiate Athletic Association (nevím proč, prostě to tam někdo pustil. Clemson je tady vedle USC nejlepší státní univerzitou). To je tady taky teď „žhavé“ téma.

V angličtině jsme pracovali na seminárkách = nuda. V dance jsme začli ve skupinkách vymýšlet tanec na vystoupení a v latině jsme usínala. Ve čtvrtek jsme neměli trénink, ale jen takovou krátkou schůzku. Byla tam s náma jen Ally. Měla takový krátký proslov. Já nevím, jestli tomu teď budete rozumět.

Já se v tom týmu cítím skvěle. Všichni jsou na mě strašně hodní a prostě každý den se na ten trénink těším. Akorát je vidět, že to tak občas neplatí pro všechny. Je tam pár holek, který se sice respektují, ale prostě..není to ono. Prostě tam občas někdo opakovaně dělá zbytečné dusno, což je zbytečný, protože to sezónu kazí všem. Při posledních hrách bylo vidět, že celková nálada týmu není moc dobrá. Hlavně po všech zápasech. Každý zápas minimálně tři holky brečely a popravdě řečeno – měly k tomu důvod. Ta hra nevypadá jako týmová hra, což je u fotbalu celkem problém, ne? Už se nedivím, proč je to spíš klučičí hra. Kluci to tak asi moc neřeší (můj názor). No prostě TMD - too much drama. Ally k nám měla proslov z vlastních zkušeností, je jen tak o čtyři roky starší než já. Když domluvila, prostě nás všechny bez diskuzí poslala domů a každý si nad tím mohl přemýšlet, jak chtěl..

Po středečním pozdním návratu jsem byla přes den šíleně unavená, takže jsem si doma dala dvacet :D a fakt mi to dost pomohlo. Kolem šesté jsme měli večeři po které jsem se pak vydala ven běhat (já vím, super nápad po jídle :D). Ale ono bylo hezky a teplo. Cestou zpátky domů jsem tady potkala takovou maličkou holčičku, Afro-američanku, která je taaaak straaaaašně roztomilá, že jsem se s ní hned dala do řeči :)  Madison se jmenuje. Už to jméno je krásný.

Doma jsem pak dodělala laboratorku a šla jsem brzo spát.

V pátek jsme v chemii dělali laboratorku a pak jsme měli víceméně volno. V US History jsme se bavili o různých bitvách, které se odehrály po Pearl Harboru. V pátek byla v hodině strašná sranda, hlavně s Lauren. Pořád jsme přemlouvaly Pim, ať jde na Prom (protože o tom se tady teď mluví nejvíc, i když je to až za dva měsíce).

Hodině psychologie byla…zvláštní. Bavili jsme se o dospívání a tak. Už nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale Ms. Borowiec nám řekla věci, které bych od učitelky nikdy nečekala. V únoru nám jednou říkala, že musí k doktorovi, že je celkem nervózní, tak ať od ní moc nečekáme. Pak taky říkala, že možná budeme mít hodně dlouhou dobu suplování. Nakonec z toho nic nebylo, tak se na to zapomnělo. Už víme proč. Ms. Borowiec totiž za poslední 3 roky 5krát potratila, v únoru to právě bylo naposled. Proto je v procesu adopce dalšího dítěte. Říkala nám, jak se cítí, jaké z toho má pocity a tak. Byla to taková upřímná konverzace. Ms. Borowiec má čtyřletého syna, tak říkala, že za toho je strašně vděčná. Ten syn by měl být taky hodně vděčný, protože Ms. B je určitě úžasná maminka. Pak nám říkala, jak za adopci asijského dítěte chtějí $30,000, které se jím sice z 95% vrátí, ale prostě ty peníze chtějí na ruku. To není to jediné, co by na té hodině bylo zvláštní a smutné, ale dál to nebudu komentovat.

V angličtině jsme pracovali se články. Bylo tam nezvyklé ticho, tak jsem se uprostřed samostatné práce podívala kolem sebe a došlo mi, proč to tak je. Skoro všichni spali :D A pak ať se diví, že propadají..

V dance jsme zase dělaly ty tance a v latině jsme se celou hodinu dívali na gladiátora. Po škole jsme měli chvilku čas, tak jsme šly s Pim a holkama do Food Lionu, kde jsem si koupila jak jinak než jogurt :) Už nevím, co měli ostatní. V pátek bylo neskutečné vedro, asi 30C  a já si doma zapomněla šortky, takže jsem se pak na zápase málem upekla. Hra byla proti RNE (Richland Northeast). To je kousek, jely jsme tam tak dvacet minut. Pim má nový úžasný (a taky pěkně drahý) foťák, tak jsem tam všechny začala během rozcvičky fotit, což přineslo celkem dobrou náladu. Hned v sedmé minutě Amber střelila gól a hned jí následovala Ashley. Nálada byla úžasná, až tak trochu šílená (to bylo tím slunkem) :D Ne fakt, hrozná sranda. A o to větší sranda to bylo, když holky vyhrály 8:2 ! :) Myslím, že to byl krásnej dárek pro trenéra, který měl v pátek narozeniny. Všechny jsme z hřiště odcházely tak nějak absolutně happy :)  Když jsme dojely zpátky ke škole, asi kolem osmé, šla jsem se ještě s Pim dívat na zápas kluků, kteří nakonec vyhrály 4:0. Nějak úspěšnej večer to byl :) Pak pro nás přijel Jay a zavezli jsme Pim domů. Jay mi pak po cestě říkal, že Nick si s Christopherem (soused) na jejich zahradě postavili stan a jakože tam kempují. Tak mi řekl, jestli je nechci jít trošku postrašit. Heck yeah! :D Ani nevíte, co mi to dalo práce, než jsem dokázala nějak otevřít Christopherovu branku do zahrady. Tak dvacet minut snad :D Mezitím jsem u toho dělala takové zvuky, abych je trošku vystrašila. No jestli mě někdo pozorovla…:D Pak jsem na ně pěkně bafla, takže málem zbořili stan :D Hahahaháááááá! Kdyby to někdo udělal mě, tak ho pěkně lisknu. Kluci se pak jen smáli :)

Domů jsem se teda dostala tak až k desáté a už jsem toho moc neudělala, protože jsem usínala za chůze.