Pretty pretty please..

..ááále, to si jen tak zpívám (a taky mě nenapadl žádný název pro tento článek, takže se s tím musíte spokojit) :)
Vím, že už jsem nepíšu tak často, jak jsem psávala, ale fakt to není jen tím, že by se mi nechtělo.
Prostě nestíhačka. Ale tak dneska tady máte články dva. A to se vyplatí, ne? :)

O neděli moc psát nebudu. Většinu dne pršelo, ale moc mi to nevadilo, protože jsem stejně měla dost práce do chemie. Taky jsem byla nějaká hodně unavená, tak jsem to v šest zabalila a šla si na chvilku lehnout. Asi po dvaceti minutách přišel Nick a tak se mnou zatřásl, až jsem vyletěla z postele a vůbec jsem nevěděla, co se děje. Byla jsem tak zmatená, že jsem myslela, že je pondělí a já zaspala :D Ale ne, Nick jen zkoušel, jestli fakt spím. Super no :D Tak jsem to pak zabalila na chvilku ještě jednou a spala jsem až do osmi. Pak jsem dodělala úkoly a šla jsem spát znova, tentokrát už naostro. Člověk by si myslel, že když jsem spala celkem dlouho, nebudu ve škole unavená. Vůůůbec, usínala jsem.
V chemii nám Dr. Maynes oznámil, že budem psát v úterý (= dnes) písemku, což mě moc nepotěšilo. Ale aspoň jsme trošku opakovali. No vůbec jsem tomu nerozuměla a většina třídy na tom byla stejně. V US History jsme se bavili o Hitlerovi. Ms. Sweeney neříkala nic, co by mě nějak překvapilo. V Psychologii máme až do středy suplování, tak se dívám na Inception. Na obědě byla zase sranda, fakt mám ty lidi ráda. V polovině oběda jsem ale odešla do učebny chemie, kde Dr. Maynes vysvětloval ještě pár dalším lidem hybridizaci a tak. Jelikož mi to taky dělá problém, byla jsem ráda, protože mi to celkem pomohlo. V angličtině už to zas tak slavný nebylo. Ms. Lea na tabuli promítla naše známky. Známky nejsou uvedeny pod jmény, ale pod kódy studentů, takže pokud nechcete, aby vaši známku někdo věděl, prostě ten kód nikomu neřeknete. Tentokrát to v mém případě ale bylo trošku jinak.
Tabulka se známkami byla dost zajímavá. Všechny známky totiž byl na úrovni 40-70% = skoro všichni propadají. Akorát jedna známka byla 94%. Hádejte čí :) Samozřejmě jsem nikomu nic neříkala, ale když si těch vyšších všimli ostatní, hádali, čí to je a během chvilky bylo jasný, že moje. Jeden kluk začal vykřikovat, že to prostě není možný, že ani nejsem Američanka, že to prostě tak nemůže být a kdesi cosi.. No, tak co mu na to říct. Nechci být škaredá, ale on toho chlapec v hlavě totiž asi moc nemá. Další kluk na mě řval, že ode mě bude opisovat a tak. No prostě z toho byl strašnej povyk. Ale zrovna moc příjemný to nebylo.
V dance byla celkem sranda. V dubnu budeme mít vystoupení, takže už brzo začneme vymýšlet tanec. Jedna holka řekla, že ona prostě chce tancovat s jedinými dvěma kluky (jak se to skloňuje sakriš?), co tam máme a že chce, aby jí různě nosili, že chce být královnou a hvězdou tance. No málo jsem se smála :D Taky jsme si četli papíry, které jsme psali v pátek. Ms. Harrison pouštěla hudbu a my jsme na ni měli napsat něco, co nás napadlo jako první. První písnička byla spíš taková smutnější, druhá byla taková zmatená.
Když přišla řada na mě, říkala jsem, že první písnička mi připomněla to, jak jsem stála na letišti a loučila jsem se s rodinou a rodnou zemí. Druhá mi připomněla to, jak jsem jako malá byla s rodiči na dovolené a táta mě po ránu budil hrou na mou flétnu (když jsem si na to vzpomněla, dostala jsem strašnej záchvat smíchu :D). Všichni an to hned: "Achhh, it´s so sweet. Aaach, cute" :D No a pak se rozpoutala žhavá diskuze o tom, jak jsme s Pim výměnné studentky. Ze všech stran na nás byly nějaké dotazy, i Ms. Harrison všechno zajímalo, takže jsme tím strávili zbytek hodiny. Celkem sranda :)
Latinu už jsem pak jen nějak přežila. Ne, že by mě to nebavilo, ale prostě nuda. Hned po škole jsme měli sraz s celým týmem, protože ve čtyři jsme autobusem odjížděli do White Knoll na zápas. Jedna maminka všem nakrájela pomeranče a druhá maminka nakoupila sendviče s burákovým máslem a takovou marmeládou, což samozřejmě všem udělalo radost. Mimochodem, nějak jsem se naučila jíst burákové máslo :)
Cesta do White Knoll trvala asi 45minut, tak jsme se s holkama v buse různě bavily a pak jsem taky poslouchala s Pim thajské písničky a snažila jsem se je zpívat, což určitě stálo za to :D
Včera jsem zápas měla natáčet, ale na kameru jsem natočila asi jen dvě minuty, protože Coach zapomněal nabít baterku. Takže jsem pak jen pak zase zaškrtávala různé střely a tak. Jinak ten zápas zrovna moc slavný nebyl. Tým White Knoll byl hodně dobrý, ale ne o tolik lepší, než náš. Problém je v tom, že náš tým nehraje moc jako tým, prostě není tak sehraný, jak by měl být. Jejich tým byl sehraný dokonale. Většina hry se taky odehrávala na naší půlce..V poločase byl Coach hodně, HODNĚ naštvaný, řval na nás a taky padlo pár sprostých slov. Všichni z toho byli celkem zdrblí. My na střídačce jsem navíc ještě k tomu mrzly, zima jak blázen. Zápas byl celou dobu 2:0, až v poslední minutě Ashley skórovala. Nálada po zápase byla příšerná, bylo tam i pár slz, ale o tom psát nebudu. Prostě nic moc no.
Ke škole jsme přijeli asi v 8.30pm. Tam už na mě čekal Jay, který mi hned zapnul topení na plné pecky, protože jsem necítila prsty na nohách, i když se v buse taky trošku topilo. Doma jsem jen sedla na chemii. Jen jsem si to přečetla, snažila se tomu opět porozumět a s nadějí, že to bude ráno lepší (jak naivní) jsem šla spát. Pustila jsem si svou momentálně hodně oblíbenou písničku (poznáte ji, podle názvu článku? :)), které jsem slyšela asi pět vteřin a hned jsem usnula :)

Už od dnešního probuzení jsem věděla, že tento den nebude nic moc. Měla jsem nějakou divnou náladu a taky se mi vůbec nechtělo přemýšlet, co si oblíct. Tak jsem si vzala tepláky a zdarec :D V Čr bych v teplákách ve škole asi byla za blbečka, co? (teď jsem si vzpomněla, jak to jeden nejmenovaný ex-spolužák otestoval :D).
Ráno jsem místo cafeterie zamířila rovnou do učebny chemie. Prostě tomu pořád nemůžu pochopit a štve mě to, protože si myslím, že to zas tak těžký není. Dr. Maynes mi to ještě trošku upřesnil a pak říkal, že jsem si do teď vedla víc než úžasně, že to zvládnu. No, ani se mi nezdá. Ten test byl asi nejtěžším testem z chemie, co jsem kdy psala. Zase nějakých 9 stran. Ale hlavně látka, v které mám fakt zmatek. Upřímně: Myslím, že jsem tím testem neprošla. A jestli jo, bude to zázrak. No, uvidíme. V US History jsme pokračovali v diskuzi o Hitlerovi. Mimochodem jsem taky nevěřila svým očím. Proč?
Už dlouho jsem nepsala o Orym, že? Ten chlapec je neskutečnej. Málem jsem mu vrazila, fakt. On dokáže být v pohodě kamarád, ale někdy ho hodně moc nechápu. Nevím, co se s ním děje. Takže tady je taková malá story:
Po škole občas studenti prodávají bonbony a různé čokolády, protože si tím tak vydělávají na týmové oblečení a tak. Mají to schválené od vedení školy a prodávají to jako tým. Prodej různých věcí bez schválení je na škole ilegální a pokud je někdo přistižený "při činu", je z toho celkem průser.
Milý Ory si prostě koupil velké balení různých žvýkaček, čokolád, bonbonů a tak a po škole to prodává za dráž. Nejhorší na tom je, že lidi to fakt kupují, protože většinou ani neví, že to jde přímo do jeho kapsy. Všichni jsou totiž zvyklí na to, že to jde na různé kluby a týmu, jak jsem spala.
No, vlastně to není to nejhorší. Nejhorší je, jak se mi tím Ory včera chlubil a pak to řekl i Ms. Sweeney. Divím se, že se za to nestydí, když takhle vlastně ty lidi podvádí. Takhle jsem mu to i přímo řekla a ptala jsem se mu, jestli mu to není ani trošku blbý. Prej není - do té doby, když ti peníze jdou přímo do jeho kapsy. Co na to říct! Dneska si ho už ale Ms. Sweeney zavolala na chodbu a asi mu promluvila do duše. Podle mě mu řekla, že to bude muset nahlásit a Ory by pak z toho měl průšvih. Každopádně se jeho "osobní krámek" dnešním dnem uzavřel.
V psychologii jsme se zase dívali na Inception. Chvilku jsem se taky bavila s Davidem, kterej na mě hned poznal, že dnešek není mým nejšťastnějším dnem, tak se mě ptal, jestli by mi čínské jídlo zpravilo náladu :D Kéž by. Nakonec jsem mu ale jen poděkovala za nabídku a jedla jsem s ostatníma v cafeterii svůj sendvič a mrkev. Jo, to se mi všichni smějí, že jím sendvič jen se sýrem a nedávám si do toho žádné burákové máslo. Že je to prej nenormální. Mě to tak chutná nejvíc :)
V angličtině jsme se začali dívat na nějaký film, na který budeme psát slohovku. V Dance jsme museli psát Haiku (takové verše - 5 slabik, 7 slabik, 5 slabik) na téma bouře, což je téma našeho tance na vystoupení. Napsala bych vám tady můj verš, ale nějak si to nepamatuju a asi jsem to nechala ve škole. Néé, vlastně jsme to museli odevzdat, tak nic no. V latině jsme četli nějaký článek a taky jsme překládali.
Dnes u fotbalového hřiště hořelo, byli tam hasiči a celkem povyk. Nevím, jestli ten požár byl založený naschvál, aby se vypálily ty keře tam, ale nezdá se mi to. Každopádně tam byl strašný smrad, až mě z toho začala bolet hlava. Na tréninku jsme dneska byla jen do půl páté. Pak pro mě přijel Jay, jeli jsme domů, kde jsme se navečeřeli a o čtvrt na šest jsme měli jen na jednu školu, kde je koncert Nathana a Nicka. Já jsem nakonec nejela, protože mě bolela hlava. Tak jsem si vzala nějaký prášek, teď už je to lepší. O víkendu ale někam jeden, bude další vystoupení, takže o nic vlastně ani nepřicházím. Kluci ale vypadali strašně krásně, oba v oblecích, fešáci :)
Tak, já jdu zase dělat úkoly do chemie :P