Já teda ne - až do ledna tohoto roku. Black History Month je vlastně měsíc, kdy se připomínají všichni African-Americans, kteří bojovali za práva a tak. Prostě je to doba na oslavu African- Americans v USA. My jsme měli v pátek ve škole takový hodinový program. Bohužel se na to nedostali všichni, protože auditorium (= takové školní divadlo) není dělané pro víc než 2 000lidí. Já jsem ale byla mezi těmi „šťastlivci“ a tak jsme tam místo angličtiny šli. Různí studenti školy si připravili vystoupení – tance, hudbu a tak. Bylo to celkem hezký, ale akorát nechápu, jak to mohl moderovat někdo, kdo naprosto neuměl mluvit. Taky mi v polovině začalo být lehce blbě, protože si tam studenti okolo mě propašovali nějaká jídla z McDonald´s a tak a to bylo fakt strašný, na udušení.
Postřehla jsem jednu zajímavost. Vystoupení si nepřipravili jen African-Americans, ale také lidé světlejší pleti. Ať to vystoupení African-Americans bylo jakékoliv, všichni strašně tleskali, ječeli, no prostě blázinec. Když měl vystoupení někdo světlejší pleti, už to tak žhavé nebylo. S největší pravděpodobností proto, že auditorium bylo plné právě African-American. A to není jediný případ. Občas se mi zdá, že tu panuje i takový "obrácený rasismus". Ale o tom víc třeba někdy jindy, nevím.
V psychologii jsme se bavili o snech a zároveň jsme museli odevzdat „case study“ na toto téma. Měla jsem štěstí, že za ten týden jsem si pamatovala nejmíň dva sny, co se mi zdály. Jeden z nich byl výjimečný tím, že byl v angličtině. Fakt, dokonce jsem si ráno pamatovala přesně to, co v tom snu bylo. Ten sen byl mimochodem o tom, že jsem se najednou ocitla zpátky v Čr. Nikdo mi nebyl schopnej říct, proč jsem doma už teď a ne až v červnu. Strašně moc jsem chtěla zpátky. Taky jsem tady v USA nechala svoje věci, tak jsem se pak zase nějak ocitla v Americe, kde mi Jay řekl, že si ty věci vzít sama nemůžu, protože do jejich domu nesmím chodit, že prý pravidla toho exchange programu jsou taková, že jakmile už jsem doma, nikdy už se se svou hostitelskou rodinou nesmím vidět. Pak jsem jen viděla přes okno nebo co, jak mi Mary hází moje věci do takového toho velkého pytle na odpadky. Takže jsem začala strašně křičet a to je všechno, co si pamatuju. No rozhodně to bylo zajímavý.
Dance jsme v pátek neměli, místo toho jsme byli v auditoriu, kde měli výuku postižené děti. Tak jsme s nima hráli hru, že jsme museli tančit a když se vypla hudba, nesměli jsme se ani hnout. Postupně se vypadávalo a hádejte, kdo zůstal až do konce? :D
V latině jsme se dívala na Gladiatora. Když tam byla scéna, jak je první souboj v té aréně, všichni si zakrývali oči, řvali a otáčeli se. To teda nevím, jak se na ten film chtějí dodívat.
Po vyučování jsme s Pim zůstaly ve škole. Chvilku jsme se tam jen tak procházely, pak jsme si sedly na lavičku a kecaly. Já jsem pak dostala voice mail z nemocnice, kde jsme měla dělat dobrovolníka. Tak jsem jim volala zpátky, abych si domluvila schůzku. Ta ženská byla úplně zmatená. Do přihlášky jsem napsala úplně všechno a zdůraznila jsem, že jsem exchange student a tak. Ona vůbec nevěděla, přitom jsme si už spolu mailovaly a všechno. Navíc mi měla volat už před dvěma týdny a nějak na mě zapomněla, tak jsem ji ve středu psala, co se děje. No, v půlce toho telefonátu mi pak oznámila, že je to vlastně celkem komplikované, když jsem exchange student. Takže nevím no. Strašně jsem se do té nemocnice chtěla dostat, ale než z toho mít takové problémy, radši si těch 5 hodin, co mi nařídila agentura, odpracuju jinde..
S Pim jsme pak byly až do šesti na fotbale. Musím říct, že ten holčičí fotbal je nějakej záživnější :D Moc jsme nedávaly pozor a sedly jsme si úplně jinam, než seděly ostatní, takže jsme se bavily a tak. Bylo to super :) Pak tam přišla Tumah se svým pesanem. Nevím, co to je za rasu, ale je strašně malinkatej. Ale za to pěkně nerudnej. Zrovna ho ostříhali, tak se na něho nemohlo ani šáhnout, protože by někoho kousl. Pořád štěkal, no prostě se asi zbláznil. Říkala jsem Pim, že je ten pes jako ona, když přišla s tím novým účesem. Pim z toho měla druhé Vánoce :D
V šest pro mě přijel Jay. Doma jsem si dala pizzu, co upekla Mary, ostatní už jedli. Kluci pak byli s kamarádama na houpačkách na zahradě, tak jsem tam šla za nima. Už byla tma jako v pytli, ale celkem sranda. Potom jsme si jako správný americký teenager jen ležela v posteli a psala jednu sms za druhou :D Fakt, smskování je tady snad aktivitou číslo jedna.
V sobotu jsem byla s Pim v Sandhills. Původně jsme chtěly jít do kina, ale pak jsme se radši procházely a chodily po obchodech. Moc jsme toho nekoupily, ale i tak to byla sranda. Já jsem si koupila jen takovej světřík slevněnej asi na $12 a když jsem chtěla platit, ta prodavačka mi řekla, že v ten den probíhá akce „kup si jednu slevněnou věc a za druhou zaplať jen 1 cent“. Tak se mě zeptala, jestli toho chci využít. No kdo by toho nechtěl využít, že? :D
V Rue21 jsme si pak ještě koupila dvě tílka, která se budou hodit, jelikož dneska tu bylo tak 28C. Jo a taky stejný parfém, kterým mi došel. Ten mi bude chybět, až odjedu:( V Čr ho neseženu ani za nic. A navíc není ani tak drahý, asi $10.
Kolem šesté jsme šli do Red Bowl, kde jsme si na večeři dali čínské jídlo. Měla jsem rýži s kuřecím masem, brokolicí, kukuřicí a bambusovými výhonky. Pim měla něco hodně kořeněného. Na závěr nám samozřejmě donesli „fortune cookies“. Tentokrát jsem tam měla tohle: „You will have many friends when you need them“. Kolem sedmé jsme šly před kino, kde na nás už čekala host family Pim. V celkem malém autě nás jelo šest, čtyři vzadu, takže sranda :D
Doma jsem pak už nic moc nedělala, jen jsem si vyprala snad 80% oblečení, co tady mám (nevím, co mě to popadlo :D) a pak jsme dlouho psala článek o Revolution. Jooo taky jsem si rozbalila druhý fortune cookie, který jsem si v Red Bowl vzala při odchodu (ono je to strašně dobrý, mňam: )). Tam bylo : „You may lose the small ones but win the big ones".
V Sunday school to dneska zase byla pohoda, dostali jsme koblihy :D Pak jsme se taky fotili, protože jedna paní jeden na pomáhat dětem do Ugandy, takže jim nás chce ukázat. Doma jsem se pak pustila do úkolů, musela jsem psát seminárku. Seminárka je do angličtiny a máme psát o povolání, které bychom chtěli dělat. Kolem páté jsem šla po dlooouhé době běhat (bylo to celkem poznat). Bylo celkem vedro, ale ještě jsem nezaznamenala nějakou zvýšenou vlhkost, takže to ještě jakž takž snáším. Ale 28C je prý na únor hodně nadprůměrné. Prý se má ale ještě trošičku ochladit. Doufám :D
Jinak Jay byl s Nickem a skauty od soboty kempovat. Dneska se vrátili a Jay se nemůže skoro hýbat, protože ho strašně bolí záda. Takže jsem Nickovi pomáhala stavět stany, aby se usušily a tak. Jay tady celé odpoledna pořád naříkal a různě vykřikoval, musí to bolet asi dost. Zítra jede k doktorovi. Ani u večeře skoro nemohl sedět a to byla tak dobrá. Měli jsme kuřecí maso s bramborovou kaší a salátem. Po večeři jsem ještě chvilku psala seminárku, máme jí odevzdat v úterý, ale zatím jen nanečisto. Dnes bylo myslím od čtyř v televizi vyhlašování Oscarů. Původně jsem se chtěla dívat, ale pak jsem se na to vykašlala, tak jsem aspoň teď zkoukla výsledky. Teda, jen ty, co byly do teď vyhlášené - asi to ještě pořád probíhá.
Jinak zítra má být taky vedro. O půl sedmé máme soccer game, takže se vrátím asi pozdě = je tu velká pravděpodobnost, že na blog nenapíšu.
Tak se mějte hezky :)
0 komentářů:
Okomentovat