Víte jak, měla jsem to celou dobu naplánované, aby mi ta čísla tak seděla, že jsem na ten blog chvilkama kašlala a nic jsem nepsala. Doufám, že mi všichni věříte, haha :)
Už nějakou tu chvíli tady zažívám asi nejšťastnější období za celou dobu mého pobytu v USA. A důvodů k tomu mám hodně.
Rodina je na mě strašně hodná, jsou mi bližší a bližší. Vůbec si na ně nemůžu stěžovat a jsem strašně vděčná za to, jak mě berou oni.
Kdo by byl před půl rokem řekl, že se tady někdy budu těšit do školy. Ha, stalo se - těším se tam každý den :) Na tu školu mám pořád stejný názor (resp. na určitou část studentů), ale když se trošku snažím, můžu to v pohodě ignorovat nebo se tomu prostě smát. Teď už mi to náladu nezkazí, teď už ne. Naopak jsem strašně vděčná za to, co mi ta škola všechno dává.
V první řadě to jsou učitelé. Ani na jednoho si nemůžu stěžovat – naopak. Ke každému učiteli mám svůj vztah, každého mám strašně moc ráda, užívám si výuku a chystám se je nějak přemluvit, aby nastoupili v mé české škole :D Ne vážně, budou mi strašně chybět.
Kamarádi. Jelikož je ta škola hodně velká, pořád poznávám nové lidi. A strašně mě to baví. Jo, někteří jsou prostě jen známí, se kterýma si na chodbě řeknu jen ahoj, s některýma se bavím víc, u některých mám pocit, jako bych je znala už hodně delší dobu. Zmínila jsem se vůbec, že mojí neoblíbenější hodinou je teď psychologie? Asi ne. Jednak tam probíráme strašně zajímavé věci a jednak jsem tam našla fakt dobrýho kamaráda. Ale o tom zas třeba někdy jindy :)
Za co jsem ale nejvíc vděčná jsou školní aktivity, do kterých se mám možnost zapojit. Momentálně je to soccer = fotbal. Ani si nedokážete představit, jak jsem strašně moc šťastná, že tam s holkama na tom hřišti můžu být. Fakt. Nic lepšího mě teď ani potkat nemohlo. Užívám si každý trénink, o to víc, když jsem „manager“. Má to totiž hodně výhod – jednak mám dobrý pocit, že někomu pomáhám a jednak si můžu většinou sama rozhodnout, co chci dělat. Můžu trénovat s holkama, můžu trénovat brankářky, můžu si jen tak kopat, můžu tam běhat, můžu pomáhat trenérům, můžu se s holkama jen tak bavit, můžu poslouchat hudbu a nebo třeba můžu jen podávat balóny a fandit. Prostě super :) Zrovna včera holky běhaly. Já jsem tentokrát neběžela s nima, přece jenom jsem ještě trošičku nachlazená. Tak si mě vzala stranou Coach Ally a trénovala mě v přihrávkách. Prostě takové menší doučování fotbalu :D Pak jsem se s ní taky hodně bavila o univerzitách v USA (Ally je na USC = University of South Carolina), o čemž bych taky ráda napsala - ale jak říkám, hodně námětů na články- málo času :(. Dneska jsem měla asi nejlepší trénink za celou dobu. Ty holky jsou fakt úžasný. Hlavně jedna z nich. S tou se bavím klidně jen pět vteřin a už mám skvělou náladu.
Prostě…užívám si každý den : ) Musím říct, že se mi teď vážně domů nechce a jsem strašně ráda za to, že ještě nikam neodjíždím. Ne že by mi nechyběla rodina, kamarádi, domov, ale prostě už jsem si tak nějak zvykla. I když zrovna dneska mi Ms. Lea vrátila moji esej na téma „přátelství“, kde jsem psala o svoji nejlepší kamarádce. Napsala mi k tomu strašně hezké komentáře - spíš na tvůj účet, Š. – „She sounds like a wonderful friend.“ Když jsem si tohle přečetla a vzpomněla si, o čem jsem psala, normálně jsem měla slzy v očích. Prostě jeden takový z těch slabších momentů. Ale krásných slabších momentů. Budu na to vždycky vzpomínat :)
1 komentářů:
..to ty jsi wonderful:* (Š.)
Okomentovat