Něco z toho, na co jste se mě ptali

Sousedství

Vsadím se, že při pomyšlení na americké sousedy se hodně z Vás nechá inspirovat filmy a seriály typu Zoufalé manželky. Sousedky jsou nejlepší kamarádky, pořád se navštěvují, navzájem si nosí všelijaké cukroví a tak..Jejich děti si pak vesele hrají na silnici a všichni jsou na sebe straašně milí.

Co je na tom pravdy?

Musím říct, že docela dost. Ale samozřejmě taky záleží na tom, kde bydlíte. V Americe je všechno celkem dost daleko od sebe, takže auta jsou vyloženě nutností (ale ne až takovou, abyste je museli používat pokaždé, když máte jít třeba jen sto metrů, že…).

Když jsem se s Austinem bavila o Michiganu, říkal mi, že se tam spíš žije na takových „samotách“ nebo v malinkých městečkách. To stejné jsem slyšela i o Ohiu a taky o Virginii..

Já ale fakt nevím, spíš to záleží na tom, jestli prostě bydlíte v nějaké osadě.

Já bydlím v části „Lake Carolina“. Tato část Columbie se ale dělí na hodně dalších sousedství. Když jedete po hlavní silnici Lake Carolina Dr., každých cca 250m je odbočka do dalších sousedství, do dalších částí Lake Carolina. To moje sousedství se jmenuje Woodridge, jak už jste si mohli všimnout z fotek.

Do sousedství zase vede jen jedna delší a klikatější silnice, podél které jsou domy. Nikdy jsem nepočítala, kolik jich tady je a ani si to neodvažuju tipnout, takže si to dávám za domácí úkol :) Ale do 50 se to určitě vleze, spíš to bude méně.

Nejlepší kamarádka Mary bydlí asi pět minut chůze od nás, ale není to tak, že by se pořád navštěvovaly, spíš si telefonují, střídají se ve vyzvedávání jejich synů a tak.

Vždycky když někam jedeme autem a někdo ze sousedů je venku, je samozřejmostí, že si zamáváme – i když se v mém případě naprosto vůbec neznáme.

S tím cukrovím je to taky trošku pravda. Rodiče kluků, se kterými si venku na silnici hraje Nick, poslaly Mary na Vánoce dárky a cukroví. Taky nesmím zapomenout na vánoční rodinné fotky, které nám rodiny poslaly a které ještě donedávna visely nad krbem.

Sousedé jsou na sebe opravdu strašně hodní. Otázkou je, jestli jsou milý jen tím jejich „americkým způsobem“.

A když jsem u toho..:

Pokaždé, když se tady jdu projít a potkám někoho naprosto neznámého, je samozřejmostí, že si řekneme „Hello“ a v častějším případě „hello, how are you?“.

To se tady říká opravdu často. Řekne Vám to každý prodavač v obchodě, každý učitel, každý, na koho se jen třeba usmějete..naprosto všichni.

Ať je všechny neházím do jednoho pytle, někteří to vážně myslí doopravdy, takže potom čekají i na Vaši odpověď. Pro druhou půlku je to jen fráze, na kterou jsou prostě tak nějak naučeni. Takže je vlastně vůbec nezajímá, jak se máte. Já jim naprosto vždycky odpovím to, jak se zrovna mám a taky se jich na oplátku zeptám, jak se mají oni. Potom právě záleží na tom, do které skupiny lidí ta daná osoba patří. Někdo prostě vůbec neodpoví (to je časté třeba v obchodech u pokladny, i když i tam už jsem narazila na vyjímky), někdo řekne jen „good“, někdo odpoví jen poděkováním a nejmenší skupina lidí Vám odpoví tak, že následuje kratší konverzace.

Nejdřív jsem z toho byla celkem ohromená, že se mě tak každý ptal, jak se mám, teď už prostě vím, že je to jen taková zdvořilostní otázka.

Jinak je tady úplně normální, že Vás naprosto cizí lidé pochválí: „Dneska ti to sluší“, „Máš hezké tričko, to je nové?“, „Líbí se mi tvůj účes“… Co si budeme nalhávat, člověka to rozhodně potěší :)

Jen tak pro zajímavost: Mám tady jednu mikinu, kterou jsem si dovezla z ČR a kterou jsem zatím měla ve škole asi jen pětkrát (v šatně ji mám totiž vzadu, takže na ni nějak zapomínám..teď jsem ji dala dopředu :) ). Úplně pokaždé, když jsem ji měla na sobě, mi nejméně dva lidé řekli, že mám hezkou mikinu. Ona je totiž taková barevnější a co jsem si tak všimla, většina lidí nosí mikiny Aéropostale, které jsou všechny jednobarevné a hlavně úplně stejné (jde jen o značku, jak jinak) = takže moje mikina se úplně vymyká tomu jejich stejnorodému stylu. Myslím, že to částečně bude hlavně tím :)