Thank you! :)

Takže…už mě nebaví začínat články stylem „dneska ráno jsem vstala, vylila džus, šla do cafeterie“, proto dnešní ráno naprosto vynechám, jelikož stejně nebylo nějak výjimečné. 

Přeskočím anatomii, US history (kde jsme stejně psali celou hodinu test) a zastavím se až v Personal Health. Blízko mě vždycky sedí jeden kluk, kterej je dost „zvláštní“. Fakt dost. Od začátku školního roku nikdy neudělal žádný úkol (nechápu, jak chce tou hodinou prolízt), chová se strašně zvláštně, vypadá zvláštně a vždycky na mě křičí „Hola!“ :D No. Neumím ho dost přesně popsat, chtělo by to fotku. Možná se o ni někdy pokusím. Má takové delší černé a hlavně dost mastné vlasy, maličké strašně tmavé oči, bledý jak stěna…Tento mladík se někdy jmenuje Ashton, někdy Bobby. Jelikož jsem ho v hodině od pondělka neviděla a dneska už seděl na svém místě, hned jak jsem se dostala ke svému místu, zeptala jsem se ho, kde byl (tady vůbec není běžné, aby se studenti prostě jen tak ulili..). Milý  Ashton/Bobby mi odpověděl, že byl na tři dny suspendován ze školy. Jelikož jsem zvědavá…

Já: „Cos provedl, že tě suspendovali?“

Ashton/Bobby: „Někdo mě zdrogoval.“

Já: „Cože???“

Ashton/Bobby: „Někdo mě ve škole zdrogoval“.

Náš rozhovor slyšela holka, která sedí před Ashtonem/Bobbym a hned mi něco začla říkat, teda spíš jen artikulovat. Zase jsem ji musela odezírat ze rtů (což je v angličtině dost těžké). Snažila se mi říct, že to není pravda, že milý Bobby/Ashton se zdrogoval sám..No, na tohohle borce si dám fakt pozor.

Na oběd jsem si dnes dala salát, ale bez kečupu, za což jsem u stolu zasloužila potlesk :D

V angličtině jsme probírali další básničku, už mi z toho hrabe. V dance jsem se nudila a zjistila jsem, že je můj kotník vážně vadnej. Ne ale fakt. Jednak chodidlo nemůžu ohnout, jednak je jinej, než ten druhej (na dotek i na pohled) a jednak už mě to vážně štve!

V latině dneska byla přednáška na téma, odkud pochází člověk. Člověk je přece z opice, že, Jacy? :D

Mimo jiné jsem se dozvěděla, že všichni lidé původně pochází z černé rasy. To jsem fakt nevěděla. Dr. Lussier tím některým mým spolužákům udělal vážně radost, takže se na mě slečna J. (její jméno si netroufám napsat) otočila a s úsměvem mi oznámila, že jsem vlastně taky černoška :D To jsem se musela smát, bylo to milý J

Tahle hodina byla fakt dost zajímavá. Když zazvonilo, všichni vyběhli ze třídy tak rychle, že tou dobou jsem já měla ještě věci na stole. Dr. Lussier využil toho, že tam ještě jsem a hned mě zase zpovídal. Tak jsem si s nim povídala na téma rozpad Československa. Diskuze s nim jsou fakt hooodně zajímavý.

Jelikož jsem na schůzku softballu zapomněla, šla jsem do training room. Ve whirpoolu opět byli fotbalisti, tak jsem se na to zas vykašlala a vzala jsem si jen sáček s ledem. Dnes už běhalo víc holek, takže jsem se tam celkem nudila. Chvilku jsem se byla projít po hřišti s Kennedi, tak jsme si povídali, což bylo fajn J Pak jsem si tak hodinu kotník chladila, ale mám pocit, že mi je to stejně k ničemu.

Po tréninku jsem šla na zkoušku bandu. V sedm pro nás přijel Jay s Nickem. Mary byla jako každý čtvrtek na nějaké studii v kostele.

Jakmile jsem vešla do domu, všimla jsem si, že mám dveře do pokoje otevřené. Já je nikdy při odjezdu do školy otevřené nenechávám. Tak jsem si říkala, co to je. Když jsem přišla do pokoje, hned mi to bylo jasné. Krabice na posteli. Tentokrát už jsem mohla bez špatného svědomí krabici hned otevřít. Hned na mě dýchl domovJ Takže jsem zas měla strašnou radost a vůbec jsem nevnímala, že na mě Jay volá. Zjistila jsem to, až ke mně do pokoje přišel, podívat se, co se mnou je :D Tak jsem se mu hned chlubila, že jsem dostala poukázku na řidičák. Jay si myslel, že jsem dostala opravdový řidičák, tak se nejdřív možná trošku zděsil :D Potom mi řekl, ať přijdu do kuchyně, vybrat si, co chci k večeři. Tak jsem svoje nové poklady musela na chvilku nechat být.

Je fakt rozdíl, když je tu s náma na večeři Mary a kdy Jay. Mary udělala trošku makarónů se sýrem, což jedli jen kluci. Najednou jsem slyšela Jaye, jak říká: „no to snad nemyslíš vážně!“ Tak jsem se divila, co se děje. Nathan jedl makaróny se sýrem a s kečupem. Nick se mě zeptal, jestli mi to připadá divné. Tak jsem mu odpověděla, že člověka, co jí salát s kečupem, se na to fakt ptát nemusí. Tak se mě zeptal, jestli mám ráda míchaná vajíčka s kečupem…No tak to zas jako ne :D

Jay mu udělal nějaký toast na německý způsob – normální sandwich se šunkou, hořčicí, ale pozor, mezi tím bylo nějaké zelí. No, to jsem klidně nemusela, ale tak bylo to celkem dobrý J

Kolem půl deváté přijela Mary. Nejdřív se mě ptala na kotník, tak jsem jí to všechno řekla. Přišel taky Jay, tak jsem se o tom bavili. Říkala jsem jim, že už bych strašně ráda zkusila běhat. Mary mi řekla, že je to na mě, ale že být mnou, zkusila by to, až by si byla naprosto jistá. Vím, že má pravdu a měla bych to tak udělat. Jenže už mě strašně štve jen tak na trénincích sedět a dívat se, jak ostatní makají. Taky si tam už připadám celkem blbě, jak kdybych to jen předstírala nebo co. Pořád se mě někdo ptá, jak to vypadá, tak co jím mám  pořád říkat. Taky mi Coach zase říkala, že mě chce vidět běhat. Sezóna je u konce. No tak co s tím mám jako dělat? ://

Měla jsem díky tomu zase během tréninku a večer sice neee úplně špatnou náladu, ale zase ne nějakou super dobrou náladu.

Ale když jsem pak začla Mary a Jayovi ukazovat, co jsem všechno dostala, náladu jsem měla hned lepší. Už jsem si to tady pěkně vystavila J

Potom jsem si ještě přečetla super dlouhou zprávu od mé drahé Š., takže jsem se zas musela smát. Věř mi, já fakt nesnáším, když musím psát spisovně. Ze začátku jsem se fakt tady na blogu snažila, ale teď už mě to fakt štve neskutečně. Promiňte J

PS. Před chvilkou mi Jay dal na podepsání účet z nemocnice od pojišťovny. Hádejte, kolik to stálo. No já být Váma, tak typnu něco tak okolo 80$ (25$ jsem musela já osobně zaplatit v nemocnici, čímž by celá návštěva stála 125$). Tak, už jste si typli?

Milí přátelé, teď se podržte. Stálo to 466$. Něco okolo 9 000kč. Krása! :D