9/28

Do školy se mi dneska vůůůůbec nechtělo, ale kdybych dopředu věděla, že tam bude taková sranda, klidně bych tam byla už o dvě hodiny dřív J

Hned ráno jsem potkala Jeswina, který šel řešit cosi s řidičským průkazem, ale dali jsme si sraz v cafeterii.Tam jsem potkala i Mariah – holku z cross country, tak jsem tam chvilku byla s ní. Když odešla, přesunula jsem se za Jeswinem, který už si spokojeně pil svoje pravidelné snídaňové mléko.

Už ani nevím, o čem jsme se přesně bavili, jen vím, že se to pak stočilo k mému odletu z čr.

V anatomii jsme dneska strašně dlouho psali notes (=zápisky), snad celou hodinu. Ne vyučovací hodinu, ale prostě hodinu. Potom jsme měli vyplňovat nějaké papíry, popisovat svaly a tak. Jelikož jsem toho hodně udělala včera doma (myslela jsem, že je to úkol), měla jsem celkem volno. Tak jsem se s Rahlstonem bavila o cross country. Rahlstona to strašně nebaví, nesnáší to a běhá jen z donucení rodičů. Nechtěla bych.

V hodině US History mi Ory zas dával ochutnat nějaká jabka s karamelem a pak mi ukazoval jeho lunchbox. Byl tam takový jakýsi sáček, vypadalo to jak sáček s nějakým sýrem v nálevu nebo tak něco :D No tak jsem se hned ptala, co to má na oběd. Začal se strašně smát a Lauren, co sedí vedle, mi řekla, že je to chladící sáček s jakýmsi gelem. No tak jsem to v životě neviděla no :D aspoň ne v takové podobě…

Ory se mě potom ptal, jestli nemám vidličku. Joo samozřejmě, vidličky nosím vždycky nejmíň dvě, že :D Když jsem ho zarmoutila, zeptal se i učitelky. Potřeboval si totiž sníst svůj zeleninový salát. Uprostřed hodiny jsem pak jen slyšela, jak se ho jedna holka ptá, co to jako dělá. Jelikož jsem na něho zezadu neviděla, musela jsem se naklonit, abych zjistila, že ten salát s majonézou jí rukama. No ble. Všichni se na něho znechuceně dívali, načež se Ory osopil: „No co, i jeskynní muži takhle někdy museli jíst“.Nekomentuju :D

V hodině Health jsme se dívali na nějaké staré americké seriály, abychom to porovnali s těmi současnými.

Na oběd jsem dneska šla s ostatníma – měla jsem dost velký hlad, takže jsem si nedala salát, což všechny celkem udivilo. Tumah si mi dokonce stěžovala, že si včera dala salát a já jsem zrovna nepřišla :D Takže jsem měla makarony se sýrem (nic moc), kuřecí nugetky, dušenou mrkev a ovocný kompot. Samozřejmě kakao k tomu :D

V hodině English jsme prvních deset minut opravovali písemky, zbytek hodiny jsme nedělali nic. Pořád se rekonstruuje střecha, takže zas byly strašné rány (ne zas takové, aby se nedalo učit, ale tak co už žeJ).

V Dance jsme zase různě posilovali, dneska to připomínalo nějakou jógu.

Ale hodina latiny dneska byla rozhodně nejzajímavější.

Normálně nám Dr.Lussier zase dělal přednášku a nevím, jak se k tomu dostal, ale najednou začal mluvit o Janu Husovi. Normálně to všechno popsal, jak ho upálili, jak máme na jeho počest státní svátek atd. To jsem na něho už fakt dost hleděla a taky jsem se ho zeptala, jak to tak může vědět. Řekl mi, že je blázen do historie. Respekt, Dr. Lussiere…

Uprostřed hodiny do třídy vešli nějaké tři dámy a jelikož celkem dlouho nic neříkali, byli jsme zvědaví. Pamatujete si, jak jsem sem psala, že máme ve třídě kluka, jehož matka zastřelila jeho otce?

Ten kluk měl dnes narozeniny a ony mu přišli popřát. Normálně donesli tak šest krabic takových dortíků (=cup cakes). Tři z toho otevřeli pro nás, jakože na oslavu, tři dali klukovi M. domů. Taky mu řekli, že dnes nepojede domů školním autobusem, ale že ho odvezou autem.

Já nevím, je to od nich moc hezký, že ho chtěly nějak rozptýlit a povzbudit, ale na druhou stranu to bylo takový divný. Rozpačitý. M. jim poděkoval, dokonce se i zasmál, ale tak nějak jsem z něho cítila, že zas tak nadšený není. O to víc bylo divné, když si všichni ostatní užívali dortíčků, smáli se a on přitom prožívá takové peklo..

Když jsem šla vyhodit ubrousek od cup cake, zeptal se mě Dr. Lussier, jestli mi chutnal. Tak jsem řekla že jo, že to sice bylo dost sladké, ale na můj první americký cup cake dobré. Tak to se hned Dr. Lussier otočil na třídu a všem oznámil, že to byl můj první cup cake :D Poslední čtvrt hodinu jsme měli volno – měli jsme překládat, ale většina lidí už to měla přeloženo. Z ničeho nic se kolem mě všichni nashromáždili a začali mi dávat takové ty různé základní dotazy – jako kde teď bydlím, jak jsem se sem dostala, kde mám rodiče a taky na takové ty různé základní hloupé dotazy – jestli máme pizzu, co máme za sladkosti, jestli máme walmart….no docela jsem se pobavila  :D Potom mi Sundiz dala jakousi sladkost a všichni najatě hleděli, jestli mi to bude chutnat. Fakt komedie.Byli zticha a zírali na mě, jak kdyby jedla nějaké šváby. Když jsem řekla, že je to dobré, vypukl malý jásot :D Sundiz mi pak do tašky hodila ještě nějaké sladkosti, což jsem si uvědomila až když jsem je uviděla doma.

Dr. Lussier pak řekl,  že když budem hodní, budeme takhle občas oslavovat narozeniny. Tak jsem mu hned ze srandy řekla, že můžem rovnou za dva týdny oslavit ty moje J Na to řekl, že to spojíme ještě s jinými narozeninami a že si uděláme party :D

Po vyučování opět trénink, kterej byl dneska taky dost dobrej. Hned na začátku mě Ory začal učit sprostá slova :D Jedno bylo fakt zvláštní a vůbec mě nenapadalo, co to může znamenat. Ory mi to nechtěl říct, tak zavolal Bena, kterej mi to ochotně začal vysvětlovat. To anglické slovo si pamatuju, ale psát ho sem nebudu, protože byste si to pak hledali a on ten význam je fakt dost nechutnej :D

Zvlášť když to popisoval Ben…

Pak opět dvě kolečka na rozběhání. Tyto kolečka vždycky běhám vedle Oryho, ale on je strašně rychlej a já se nehodlám zruinovat hned na začátku, proto se někdy stane, že mi o pár kroků poodběhne. To pak na mě furt volá : „Come on, girl! Speed it up! “ za což bych mu už občas vrazila :D Ale tak dobry no J

Rozcvička dneska byla obzvlášť náročná. Hned na začátku si nás trenér kluků všechny zavolal a oznámil nám, že je před námi poslední měsíc, že do toho musíme dát všechno.

Takže to podle toho pak vypadalo.. Sotva se mi lokty zahojili, zas je mám z té trávy odřené až do krve :/

Po rozcvičce jsme běžely tři míle. Po každé míly jsme se na půl minuty zastavily, abychom si změřily tep a pak zas další kolečka. Dneska jsem normálně běžela po boku ostatních holek  a kupodivu mi to vůbec nepřišlo tak strašné, jak běh na 800m :/ Počasí dneska bylo zase ok – sice slunko svítilo, ale nebylo takovy vedro, takže se mi běželo vážně dobře J

Po třech mílích na čas jsme běžely ještě další tři míle „na vydýchání“. Holky to trošku podělaly a běžely jen dvě míle. Potom se začaly bavit o strašně hloupých věcech, typických pro 15tileté Američanky, takže celkem sranda :D Pak jsem se ale rozhodla, že tu poslední míli zaběhnu sama. Když jsem běžela poslední kolečko, všichni už odcházeli, ale Ory byl tak hodnej, že ho doběhl se mnou. Takže jsem dnes zaběhla kolem 7.5mílí = kolem 12km, což už je vážně dost. A upřímně, podle toho mě teď taky ty nohy bolí :)

Pak jsem byla na zkoušce bandu, jen jsem je poslouchala. V sedm pro nás přijela Mary, která se zase omlouvala, že nic nenavařila. Nathan si udělal tortilly, já salát s kuřecím masem. Jay a Nick byli se skauty. Po večeři jsme u stolu zůstaly jen já a Mary a strašně dlouho jsme si povídali o všem možném. Bavily jsme se o jazycích, státech, což se stočilo až na Romy, o kterých jsme se bavily dost dlouho. Vyrušil nás až příjezd Jaye a Nicka. Jay mi hned začal instalovat připojení k nové tiskárně, což byla zas sranda, jelikož mu tady na počítači musím všechno překládat, aby jsme se nějak dopracovali k závěru. Nakonec jsme to nějak dali dohromady. Teď mě tak strašně bolí nohy, že už ani sedět nemůžu (to je strašnej kec, ale je to tak :D). Takže jdu spát. S nohama nahoře :D