Kostel, iPod, Target = Amerika

V neděli jsem vstala kolem 7.45, rychle se nasnídala, připravila a v 8.15 už jsme jeli do kostela. Kostel je od domu tak deset minut autem. Je to takový cihlový dům, prý postaven asi před 12lety.

Když jsme do kostela vešli, Mary a Nathan mě hned začali všem představovat. Nejdřív pastorovi Davidovi, potom ostatním (jejich jména už si stejně nepamatuju) a potom tatínkovi Jaye. Nejsem si jistá, strašně se mi to popletlo, ale myslím, že se jmenuje Paul (musím se nějak nenápadně zeptat, ať to nevypadá blbě). Ten mě strašně hezky uvítal v Karolíně a vůbec v Americe a říkal, že se na mě těšil. Strašně mi někoho připomíná, je to takový typický americký vysoký a břichatý dědečekJ

Jay už v kostele byl před námi, jelikož tam zařizuje všechno ozvučení. Hned na začátku pastor David vyzval všechny, co měli nějaké oznámení, ať se postaví a všem to řeknou. Zvedli se asi tři lidé. Jedné paní jsem nerozuměla, druhá říkala, že v úterý bude stanování s dětmi a třetí už si nepamatuju.

Po těchto oznámeních jsme se šli všichni navzájem pozdravit. Nathan mě dovedl ke třem holkám jeho věku, kterým mě představil.

Potom se zvedlo asi dalších sedm lidí, kteří si stoupli na mírně vyvýšené podium a začli hrát a zpívat. Přesně tak jsem si to představovala, bylo to skvělý. Takové karaoke v kostele, protože slova se promítala na plátno. Zpívali jsme tak čtyři písničky, všechny se mi vážně líbily a prostě jsem měla dobrý pocitJ

Potom měl pastor David celkem dlouhé povídání, dále byla modlitba za jeho příbuznou, které se stal nějaký úraz, pak se zase zpívalo – tentokrát pomalejší písničky. Potom jsme si všichni šli pro kousek chleba namočeného do vína.

Dva lidé tam měli i psy, Paul mi říkal, že jsou tam proto, že se učí být mezi lidmi, protože později jim budou pomáhat.

Po skončení celé modlitby mi Nathan řekl, jestli s ním chci jít do nedělní školy. Bez váhání jsem šla.

Nedělní škola byla v malé místnosti s obrovskou televizí a Wii. Pastor David nám přinesl banány a hroznové víno, Nathan mi donesl Colu (jak jinak :D).

Během deseti minut přišli dvě paní, „učitelky“. Nathan mě zase všem představil a pak začala výuka. Moc jsem jim nerozuměla, ale nejdřív si říkali, co probírali minule. Potom jsme po úryvkách předčítali z Bible, střídali jsme se, takže jsem musela číst i já, což bylo celkem těžké.

Ty dvě paní to vždycky po nějakém úryvku zastavily a vysvětlovaly, o co vlastně jde. Celkem těžké na porozumění.

Tahle škola trvala asi půl hodiny a na jejím konci se učitelky zeptaly, jestli má někdo nějaký nápad, za co bychom se měli pomodlit. Nikdo nic neříkal. Najednou se ozval Nathan. Řekl, že by se chtěl pomodlit za mě, aby se mi tu líbilo a abych se za rok dostala v pořádku zpátky domů. To bylo od něho strašně milý :)

Po skončená jsme hned jeli domů, kde si každý vzal na oběd co chtěl. Já jsem měla nějaké nudle, ostatní brambůrky a párečky nebo co to:D

Potom jsem se začala vybalovat, abych si mohla dát kufr na půdu. Nathan za mnou pořád chodil a ptal se mě, jestli mám iPod. Tak jsem mu řekla, že ne a on mi hned začal ukazovat ten svůj a tak.

Po chvilce odběhl a za deset minut byl zase zpátky a ptal se mě, která se mi nejvíc líbí barva. Moje odpověď, že oblíbenou barvu nemám, ho neuspokojila, tak jsem řekla zelenou a černou J

Zase odběhl. Mezitím jsem si dovybalovala věci a přemýšlela, kam si dát fotky.Po chvilce Nathan zase přibehl, donesl mi něco, k čemu mi připojil můj přehrávač (nevím jak se tomu říká) a rázem to hrálo nahlas. Chytrej kluk J

Potom jsme se zase začali bavit o iPodech, tak mi říkal, že mi ho chce koupit k narozeninám, což jsem mu hned zakázala. Taky mi nevěřil, že jsou u nás iPody o tolik dražší.

Kolem druhé přijel z kempování Nick, který mi jen nesměle řekl ahoj a zase zalezl. Když jsem šla do obýváku, Nick se zakryl dekou :D Mary mi říkala, že si toho nemám všímat, že je strašně stydlivej a že se styděl i před jeho bratranci, když je letos po čtyřech letech viděl.

Potom Mary rozhodla, že mi pojedeme nakoupit nějaké věci. Nathan a Nick se hned rozběhli do garáže k autu, až později mi došlo proč. Nathan chtěl, aby Nick seděl vedle mě. Taky to tak dopadlo, protože Nathan si sedl do třetí řady. Nick byl nalepený úplně na dveřích a ani se na mě nepodíval. Všichni se mu smáli, chudákovi :D

Jeli jsme do obrovského Targetu, kde jsem si koupil obrovskou pastu na zuby (malá balení nevedou), obrovský sprchový gel, obrovský šampon a obrovský kondicionér. K tomu jsem přihodila obrovské složky s papíry do školy a byla jsem spokojená. Jay mi koupil nástěnku, kterou mi pak přibyl do pokoje, takže jsem si na ně mohla dát fotkyJ

Když jsme přijeli, udělaly jsme s Mary těstoviny s kuřecím masem a brokolicí a povečeřeli jsme. To byla taky sranda, protože Nick celou dobu jedl se sklopenou hlavou, aby mě neviděl (nebo já ho :D).

Po večeři přišel na chvilku Jayův tatínek, tak jsme byli v obýváku.

Pak jsem si šla znova uspořádávat pokoj, ale opět přišel Nathan a ptal se mě co dělám = znova jsme se začali bavit o iPodech :D

Potom jsem se chvilku bavila s Mary, o tom jak se pořád stěhovali – nejdřív z Texasu do Chicaga, odtud do Severní Karolíny a pak sem do Jižní Karolíny.

Kolem osmé jsme s Nathanem začali hrát Monopoly a když šel kolem Nick, zeptala jsem se ho, jestli se nechce přidat. Tak se bez váhání přidal k nám a v pohodě se se mnou bavil J

Při hře jsem málem usnula, protože jsem zase byla díky tomu posunu unavená. Kluci se ale chvilkama tak strašně hádali, že mě usnout nenechali :) Monopoly vyhrál Nick, ale nikdo nezbankrotoval – kluci jen dostali chuť na zmrzlinu, takže jsme hrát přestali :D

Kolem desáté mě zavolali k televizi, kde bylo semifinále nějaké soutěže o nejlepšího designéra, kterou sledovala celá rodina. Tak jsem se na to s nima  podívala a hned potom jsme šli spát. Teda já jsem nešla spát - probrala mě sprcha, tak jsem psala ještě články o New Yorku. Až potom jsem usnula jak zabitá J